Kdysi dávno, v dobách, kdy lesy České Kanady byly ještě hustší, hlubší a plné tajemství, přišla z dalekých krajů mladá poutnice jménem Fatima. Její oči byly tmavé jako studánky uprostřed hvozdů a její srdce plné lásky, která však nemohla být naplněna.
Fatima přišla z jihu – vyhnána ze své země, neboť se zamilovala do křesťanského rytíře, jenž padl ve válce. Slíbila Bohu, že pokud ho už nikdy nespatří, zřekne se světa a půjde hledat mír v samotě a modlitbě. A tak kráčela dny a týdny, až ji nohy zanesly do kopců a roklí České Kanady.
Zde, pod starými buky a v mlhavých ránách, si postavila přístřešek z větví a mechu. Každý den se modlila, postila a zpívala smutné písně o ztracené lásce. Lesy ji přijaly za svou. Zvěř se jí nebála a ptáci prý zpívali, když procházela kolem.
Jednoho večera, v předvečer svátku svaté Fatimy, usedla u studánky a tiše promluvila:
„Láska mě přivedla sem, a zde ji zanechám, v srdci země, která neví, že dýchám.“
Ráno ji našli mrtvou. Tvrdí se, že zemřela s úsměvem a kapkou rosy na rtech. Byla pohřbena hluboko v lese, bez kříže, bez zvonu, jen s modlitbou v kapradí.
Ale tím příběh nekončí.
Od těch dob, vždy 4. června – v den jejího jména v zemích českých – se prý v hlubokém lese zjeví zvláštní světlo. Ten, kdo jej následuje, může spatřit poklad, který Fatima zanechala: zlatý růženec a lahvičku s jejími slzami, jež prý léčí bolest srdce. Ale jen čisté duše jej mohou spatřit – jinak les ztichne a mlha spolkne vše.
A tak místní občas šeptem mluví o „paní z lesa“, o dívce s tmavýma očima, která bloudí mezi stromy, hledá lásku a chrání ty, kdo přicházejí s dobrým úmyslem. A každý rok 4. června se les zadrží v dechu – jako by čekal, zda ji někdo znovu spatří.
Svatá Fatima – poutnice lásky a ticha.
Další legendy z České Kanady
- Příběh prokletých kostek z České Kanady
- Legenda o svaté Fatimě z České Kanady
- Legenda o pokladu spod Hadího vrchu
- Příběh kamenné věže u Kaprouna
- Legenda o Bílé panně z Landštejna
