Na samém okraji temných hvozdů České Kanady, kde se kameny lesknou v kapradí a mlha se válí po zemi jako duch dávných vin, putovali kdysi dva muži. Jmenovali se Tadeáš a Viktor – poutníci, ale především hazardní hráči, co hledali víc štěstí než spasení.
Utíkali před zákonem, před dluhy i před vlastními stíny. V batohu však nesli víc než jen chléb a plášť – ukradli malý, těžký vak naplněný zlatem z klášterního pokladu u rakouské hranice. Poklad byl chráněn kletbou – ale jak už to bývá, smích zlodějů bývá hlasitější než varování mnichů.
V noci, v hlubokém lese u kamenného balvanu zvaného „Dědovo oko“, rozdělali oheň. Když oheň praskal, Tadeáš vytáhl zvláštní kostky. Nebyly ze dřeva, ani ze slonoviny – ale z bílého kamene, co pod prsty hřál, a jejich hrany slabě zářily nazelenalým světlem.
„Hrajme,“ navrhl Tadeáš s jiskrou v oku. „O všechno. I o to zlato.“
Viktor se zasmál. „O všechno? Tady, uprostřed ničeho?“
Ale vášeň hráčů je slepá. Kostky padaly, les kolem ztichl. A když padla sedmička – což je nemožné – ozval se výkřik.
Ne hádka, ale bolest.
Viktor vytáhl nůž a Tadeáš sekeru. Z hráčů se stali démoni. Bojovali ve světle kostek, jejichž záře se náhle rozlila po lese jako závoj. Hromy zaduněly, a ráno po nich nezůstalo nic než popel a převrácený měšec. Zlato bylo pryč. Kostky zmizely.
Od těch dob se říká, že kdo najde Dědovo oko, slyší v noci cinkání kostek a tichý smích. A pokud přinese vlastní kostky a zkusí štěstí, může spatřit ten poklad – ale jen pokud nehledá bohatství, nýbrž pravdu.
A varování? Nikdy nehraj v lesích České Kanady, pokud si nejsi jist, že víš, co chceš vyhrát. Protože někdy je výhra horší než porážka.
Další legendy z České Kanady
- Příběh prokletých kostek z České Kanady
- Legenda o svaté Fatimě z České Kanady
- Legenda o pokladu spod Hadího vrchu
- Příběh kamenné věže u Kaprouna
- Legenda o Bílé panně z Landštejna
