Definice technického stavebního pojmu obytná místnost.
Obytná místnost je část bytu, která splňuje požadavky předepsané vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m2. Kuchyň, která má plochu nejméně 12 m2 a má zajištěno přímé osvětlení, přímé větrání a vytápění s možností regulace tepla, je obytnou místností. Pokud tvoří byt jedna obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m2; u místnosti se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.
Obytná místnost je prostor v rámci bytu, který splňuje předepsané požadavky uvedené v právním předpise vyhlášce č. 268/2009 Sb., která reguluje technické normy pro stavby. Tato místnost je určena pro trvalé bydlení a musí mít minimální podlahovou plochu 8 m2. Kromě toho platí následující specifické podmínky:
- Kuchyň: Kuchyň je považována za obytnou místnost, pokud má podlahovou plochu nejméně 12 m2 a je vybavena přímým osvětlením, přímým větráním a možností regulace tepla. To zahrnuje zajištění dostatečného přirozeného osvětlení a ventilace a možnost nastavení teploty vytápění.
- Minimální podlahová plocha: Pokud se v bytě nachází pouze jedna obytná místnost, musí mít tato místnost podlahovou plochu nejméně 16 m2. U místnosti se šikmými stropy se do celkové podlahové plochy obytné místnosti nezapočítává plocha s minimální světlou výškou menší než 1,2 m.
Tyto požadavky na obytné místnosti jsou stanoveny s ohledem na zajištění adekvátního prostoru pro život a pobyt obyvatel. Minimalizuje se tak riziko nedostatečného prostoru a zabezpečuje se dostatečný komfort a bezpečnost pro obyvatele bytu. Obytné místnosti jsou klíčovými součástmi bytového prostředí a jejich kvalita a rozměry mají značný vliv na pohodlí a kvalitu života obyvatel.