Hluboko v kopcích České Kanady, kde se stíny věší na větve jako vlhké závoje a kamenné zříceniny šeptají jména dávno mrtvých, stojí hrad Landštejn – dnes jen torzo kdysi mohutné pevnosti. Ale kamenné zdi mají paměť, a ta ukrývá příběh, který se v noci stále opakuje…
Za časů, kdy hrad ještě dýchal životem, sloužila v jeho síních krásná dívka jménem Anežka. Byla to dcera nižší šlechty, poslaná na Landštejn, aby se naučila dvorným způsobům a snad i ulovila ženicha. Anežka ale měla jiné srdce než většina dívek. Zajímaly ji byliny, staré knihy a mlčení lesů.
Jednoho dne se do kraje vrátil mladý rytíř Jan, syn pána z Landštejna, který byl vyslán do války. Anežka a Jan se poznali, jak už to bývá – v zahradě při dešti. A jak už to bývá, zamilovali se. Ale Jan měl být zaslíben jiné – dceři moravského zemana, kvůli politickému spojenectví.
V noci před svatbou se Anežka rozhodla odejít. Sebrala jen malý vak, zavinula v něj vyšívaný šátek, co jí Jan dal, a vydala se do lesů. Nikdo neví, kam došla. Nikdo ji nikdy nenašel.
Ale každoročně, v den svatého Havla, kdy podzim zbarví listy do rzi a vítr nese vřesovou vůni, se na cimbuří zříceniny Landštejna zjevuje bílá postava. Stojí tiše, hledí do dálky k lesům, odkud se už nikdy nevrátila. Říkají jí Bílá panna. Někdy prý pláče, jindy šeptá jméno, které se ztrácí v šumění korun.
Jedna pověst praví, že kdo ji spatří, toho čeká osudová volba – láska nebo svoboda. Ale ne obojí. A kdo jí položí ruku na rameno, může uslyšet odpověď na otázku, kterou se sám neodvážil nikdy vyslovit.
A hrad? Ten čeká. Jako kámen, který si pamatuje. A v noci, když měsíc svítí do prázdných oken, se prý někdy ozve tichý dívčí zpěv, co se nese až k lesům, kam odešla navždy.
Další legendy z České Kanady
- Příběh prokletých kostek z České Kanady
- Legenda o svaté Fatimě z České Kanady
- Legenda o pokladu spod Hadího vrchu
- Příběh kamenné věže u Kaprouna
- Legenda o Bílé panně z Landštejna
