Definice technického stavebního pojmu nadzemní podlaží.
Nadzemní podlaží je každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části výše nebo rovno 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu (ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy).
Nadzemní podlaží je technický stavební pojem, který označuje každé podlaží v budově, jehož úroveň podlahy nebo její významná část je umístěna výše nebo na úrovni nejméně 800 mm nad nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásu o šířce 5,0 m kolem obvodu budovy. Tato definice je stanovena normou ČSN 73 4301:2004, která se zabývá technickými požadavky na obytné budovy.
Hlavní body definice nadzemního podlaží zahrnují:
- Úroveň podlahy: Nadzemní podlaží je charakterizováno úrovní podlahy, která je umístěna výše než terén v okolí budovy. Tato úroveň podlahy nebo její převažující část by měla být alespoň 800 mm nad nejvyšším bodem terénu v pásmu o šířce 5,0 m kolem budovy.
- Omezení na obvod budovy: Definice nadzemního podlaží klade omezení na obvod budovy, ve kterém se bere v potaz nejvyšší bod přilehlého terénu. To znamená, že výška nadzemních podlaží je určena vzhledem k nejvyššímu bodu terénu v bezprostřední blízkosti budovy.
- Obytné budovy: Tato definice je specifická pro obytné budovy a upravuje, jakým způsobem jsou určována nadzemní podlaží v tomto typu staveb. Jiné typy staveb mohou mít odlišné definice nadzemních podlaží, které se mohou lišit podle svého určení a funkce.
Celkově řečeno, nadzemní podlaží je důležitý technický pojem při návrhu a konstrukci budov, který určuje výšku podlaží vzhledem k okolnímu terénu. Tato definice poskytuje jasný rámec pro stanovení výšky a umístění nadzemních podlaží v obytných budovách.